Jdi na obsah Jdi na menu
 


Všechny psy lze vychovat

 

Během poslední doby se ozývají nešťastní majitelé dospívajících psů a žalují na své svěřence. S postupující pubertou psů, (pubertu mají i psi!), začaly problémy.
 Zkušení výborní znalci psích povah doporučují jediné pravidlo. „Pokud si nevíme rady, vzpomeňme, co by udělala v tom okamžiku psí máma!?"Psi nejsou plyšáci!!!
 
            Psi jsou mnohem inteligentnější tvorové, než si umíme představit. Mají dokonalou schopnost pozorovat, napodobovat a mistrně dešifrovat naše signály. Doslova vyčtou z očí pánovi, co si nejen přeje, ale také to, co si může právě dovolit.
            Při výchově štěňátka si musíme uvědomit, že pes je zvíře smečky, ve které má své přesně vyhrazené místo. A my, páníčkové s celou rodinou, nahrazujeme psovi jeho smečku. Výjimky neexistují!
 
 
Š t ě n ě č í   „ v t i s k o v á n í "
 
Pozdější chování a vztah psa k člověku se vyvíjí a „vtiskuje" již v nejútlejším věku štěněte (ve 4. až 7. týdnu života). Je to nejdůležitější obdobím pro budoucí charakter našeho psa. Pravda je tvrdá. Budeme mít jen takového psa, jakého si poctivě od štěněcího vtiskování vychováme. Jiné cesty není.
 
 
Š t ě n ě č í   š k o l k a
 
Je špatné si říkat, že štěně je ještě malé. Případně počkáme, až se zabydlí nebo až dostane trochu rozum. Všechno špatně!
 Psi potřebují láskyplnou, ale důslednou výchovu. Nejspolehlivěji naučíme psa potřebné poslušnosti tak, že mu dovolíme jen žádoucí návyky. A zabráníme, aby se naučil zlozvykům.
 
 
Z l a t á   p r a v i d l a   v ý c h o v y   p s a
 
1. Pokud svému psovi jednou něco zakážeme, platí zákaz stále a od všech členů rodiny!
2. Jakmile psovi něco dovolíme, platí toto dovolení stále.
3. Každý ústupek z naší důslednosti, který pes získá, ztrácíme navždy.
 
 
Š t ě n ě č í   š p i o n
 
Pes nás neustále sleduje, hodnotí naše chování. Zkouší naši sílu, a jak daleko si může dovolit zajít. Nejen v tom se podobá dětem. Nikdy nesmíme zapomínat, hlavně ve chvílích hry a dovádění, že pánem je vždy člověk. Svému psímu kamarádovi to musíme dát najevo pro něj srozumitelným způsobem.
 
 
S y s t é m   „ c u k r   –   b i  č "
 
Hned zpočátku je třeba si ujasnit několik nejdůležitějších pravidel:
1. Povely psovi nikdy neopakujeme. Přiměřeně trestáme okamžitě po prohřešku, ale vždy srozumitelným způsobem pro zvíře.
2. Vydáme-li psovi povel, poslušnost si úměrným způsobem vynutíme. Po splnění požadovaného cíle psa důkladně pochválíme.
Štěně brzy pochopí, že výhodnější je poslouchat.
 
 
T r e s t y ?
 
Ty jsou kapitola sama pro sebe. Lidé psy trestají složenými novinami, proutkem, vodítkem a pak se diví, že pes se vodítka bojí. Dokonce ranami! Štěňatům máchají čumáčky v loužičkách, ale až po návratu domů z práce, kdy celý den bylo štěně samo. Všechno špatně!
(Podívejme se na fenu. Už jste někdy viděli, že by fena vzala proutek a šla s hlasitým pokřikem seřezat svého potomka?)
 
 
P ě t   s t u p ň ů   z a r u č e n ý c h   t r e s t ů
 
1. stupeň – ignorance. (Jestliže si štěně vynucuje naši pozornost proti naší vůli, do důsledků je ignorujeme.)
2. stupeň – nelibost gestem a mimikou. Tento způsob dokonale působí, jestliže se nahrbíme, upřeme na ně zamračený pohled a potichu hluboce zavrčíme.
3. stupeň – varovné zatahání za kůži na krku.
4. stupeň – zatřesení za kůži na krku, až pes ztratí kontakt s podložkou.
5. stupeň – povalení psa na hřbet a přitisknutí kůže na krku.
Budeme-li používat tyto stupně uváženě a důsledně, budou velmi účinné.
 
 
H r a   š t ě n ě t e   je    m ě ř e n í m   s i l  
 
Je vynikající si se svým štěnětem hrát. Ale i ve hře, musíme myslet na to, že hra je (zatím) nenásilným měřením sil. A proto musíme ze hry se psem vždy nakonec vyjít jako vítězové.
Hrajeme-li si se psem na "přetahovanou", předměty, o které se taháme, psovi zásadně neponecháváme. Chápal by to jako kořist a vítězství, naši slabost. Na hraní a okusování musí mít pes jiné hračky.
 
 
K d y   s i   b u d e m e   h r á t
 
Vůdce smečky (páníček!) vždy rozhoduje o tom, kdy si chce hrát a kdy. Proto musí podněty ke hře vycházet od nás a hru ukončíme dřív, než hra přestane psa bavit.
Vůdce smečky rozhoduje o tom, co si smí pes ponechat. Z toho důvodu mu od štěněčího věku bereme jeho hračky, které ho zajímají. I kostičky. Někdy mu je vrátíme, jindy ne. Projeví-li s naším jednáním nespokojenost, předmět zpátky zásadně nedostane.
 
 
K d o   j e   t a d y   p á n ?
 
I ve hře povalíme psa na hřbet a přidržíme ho za krk, dokud se nepodřídí. Začínat musíme samozřejmě ve štěněčím věku, protože dospělého kolohnáta již na hřbet tak snadno nedostaneme. Psa sice přidržujeme, ale současně ho hladíme, dokud se nepodvolí. Až potom psa pustíme. Ale ve hře již nepokračujeme.
 
 
K r m e n í
 
Hierarchicky nadřazení psi se ve smečce vždy nasytí první. Připadá-li doba krmení psa na dobu, ve které jíme i my, nejdříve se najíme sami. Pokusy o "žebrání" doprovázíme nelibostí.
 
 
N á v š t ě v y
 
Nechceme-li, aby pes vrčel na návštěvníky, nesmíme psa poplácat psa, když zavrčí. Jedině okřiknout rozumně zvoleným povelem.
            Pokud budeme svému psovi věnovat čas v mládí, tisíckrát nám to vrátí příjemný čtyřnohý kamarád.
 
 
 
Tento skvělý příspěvek jsem se svolením okopčila u na:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA